„Mateřská dovolená“ může někdy být zavádějící až provokativní označení. Dovolená… je to spíš práce na plný úvazek s nelidskými přesčasy. A pak uhodí třetí narozeniny a je čas dát dítě do školky. Jasně, nechcete se ho zbavit, ale je čas vytvářet vztahy s vrstevníky a pomalu se učit fungovat ve společnosti přesahující rodinu. A nebudeme si nic namlouvat – po třech letech „dovolené“ už rodič chce nebo dokonce musí zpátky do práce. Nejdřív si prohlídneme školku při dni otevřených dveří, pak se tam podíváme při zápisu a pak první den pusu, zamávat a vyzvednu si tě po práci.

Co se při nástupu do školky děje v dítěti? Jaké to pro něj je a co je pro něj skutečně nejlepší? Je to změna. A veliká. Najednou jsou kolem další lidé, další děti – mám s kým si hrát…ale počkat, kde je máma? Kde je táta? A spouští se pláč.

Musí to zvládnout. Musí si zvyknout mezi ostatními dětmi a bude mu dobře. Jen to prostě na začátku musíme ustát. Nebo ne? Nebo tam naopak musím být při každém projevu emocí pro něj a do školky ho dám, že bude sám chtít? Tohle je zapeklitá situace. Všichni chceme pro svoje dítě to nejlepší, ale někdy vůbec není jednoduché poznat, co to je. A když už se v okolí najde někdo zkušený s jasným názorem, často je to „nesmíš ho rozmazlovat, prostě ho tam dej a oni to nějak zvládnou“ nebo „musíš poslouchat, co dítě chce, vždyť ti říká, že do školky nechce, tak ho tam nedávej a zkus to za rok“. Zkrátka jedna babská rada za druhou, obecné rady nefungují a ke všemu vaše dítě je jiné než sousedovic, kteří vám tak dobře radí.

Zkusím vám to přiblížit jinak. Představte si, že nejste sportovec a za tři roky vás čeká mraton. Krásných 42 kilometrů dlouhý běh. Je na čase se začít připravovat. Jak to uděláte? Vyrazíte s úderem prvního září uběhnout celých 42 kilometrů? Anebo si řeknete že tři roky je dlouhá doba a začnete za rok? Pravděpodobně ani jedno. Začnete postupně – pořídíte si běžecké boty, vyhlídnete si tréninkovou trasu a možná si ji nejdřív dokonce jen projdete procházkovým tempem. Pak přijde první den tréninku a začnete na kilometru…nebo třech…nebo sto metrech. To záleží na tom, jakou máte fyzičku a odhodlání. Ať už začnete sto metry nebo třemi kilometry, cílem je za tři roky uběhnout celý maraton. A tak postupně prodlužujete vzdálenost, zkoušíte náročnější terén a za čas je z vás sportovec, který vyběhne i za deště či sněžení.

Jak že to souvisí s adaptací dítěte ve školce? Do třech let bylo dítě stále doma s rodinou a za tři roky ho čeká nástup do školy. Nechtějte po něm uběhnout maraton hned první den. Dejte mu čas prozkoumat prostředí školky, najít si vztah k paní učitelce a seznámit se s vrstevníky. Ano, možná budete muset nastoupit do práce o měsíc dva později zaurgovat babičky nebo hlídat dvě děti naráz. Ale odměnou vám bude spokojené dítě, které bude chodit do školky rádo a nebude se bát, že najednou máma zmizí a už ji neuvidí.

Na co ještě si dát při adaptaci dítěte pozor? Dítě je zmítáno emocemi, svými potřebami a nepřemýšlí, co je potřeba a co pro něj bude dobré za rok. Reaguje tak, jak to cítí právě teď. Vy jste ten dospělý a zodpovědný, kdo má citlivě reagovat na potřeby dítěte, ale zároveň nastavit hranice a myslet na budoucnost. Nenechte se tedy rozhodit tím, že vaše dítě bude mít každý den jinou náladu, někdy vás bude přemlouvat a jindy vás do školky předběhne. Snažte se proces adaptace ve školce udělat pro dítě srozumitelný – nenechávejte ho tam každý den jinak dlouho, motivujte ho, ujišťujte ho, že pro něj přijdete, a choďte pro něj včas. A konzultujte proces adaptace s pedagogy, oni vědí, co říkají. Paní učitelky chtějí pro vaše dítě to nejlepší stejně jako vy, a i když svoje dítě znáte líp, ony prošly procesem adaptace už s desítkami dalších dětí.

Co říci závěrem? Nechtějte po dítěti uběhnout maraton za týden. Dejte mu čas a buďte pro něj empatickým trenérem. A pokud si nevíte rady nebo nejste jistí, nebojte se oslovit odborníka.