Jak jsem nevyužil svůj dar 🎁

Jsem profesionál v utajení. 🦸
Asi 13 let jsem byl vedoucím oddílu podobného skautu. 🏕️
Plánoval jsem přes 10 táborů a organizoval jsem akce se stovkami účastníků.
Někdy jsem vedl do akce nevycválené puberťáky, jindy byl lídrem vedoucích. 🧑‍🏫
Teď jsem v utajení. V Awaně jsem vedoucí sotva půl roku - pozoruji, naslouchám, klidím se z cesty.

A při tom vidím spoustu potřebné práce. 💼
Vidím lidi řešit situace, kterými jsem prošel stokrát.
Vidím nedostatek organizátorů a vím, že bych v tom byl dobrý.
A vidím spoustu dětí, které všechny potřebují 100% pozornost.
Tak jsem si položil otázku: “Neměl bys využít maximum svého potenciálu a dělat víc?” ❓

A odpověděl jsem si “ne”.

Za kariérou a úspěchem jsem se hnal dlouho. 📈
Často jsem podlehl pocitu viny, že bych měl dělat víc.
Snažil jsem se vykonat “co nejvíc dobra”.

Tentokrát jsem řekl “ne” tlaku na výkon i pocitu viny. 🙅‍♂️
Rozhodl jsem se říct ne všemu, co by mi bralo přímý čas s dětmi.

❌ Dostanu medaili za nejužitečnějšího vedoucího? Těžko.
❌ Budu vidět na pódiích a bude sálem znít moje jméno? Ne.
❤️ Ale když si Sonička rozbila koleno, byl jsem tam a držel ji za ruku.
❤️ Když Eliáš brečel, že to nezvládá a selhává, byl jsem tam.
❤️ Když Kryštof vyhrál medaili, seděl jsem v davu a tleskal.
❤️ A když Esterka měla pocit, že jí nikdo nerozumí, naslouchal jsem jí.

Musel jsem si vybrat, na čem skutečně záleží.
A vybral jsem si hrát velkou roli pro pár dětí namísto menší role pro spoustu lidí.